Paní Jindřiška a pan Milan.

spolu žijí od r. 2001. Bydleli v jedné místnosti v bytě u kamaráda. Dávali mu peníze na nájem, oni však zjistili, že neplatil a tak měli obavu, že budou vystěhováni. Proto raději sami odešli, své věci si předtím schovali ve sklepě.

 

Našli si na periferii za městem (jedná se o „divočinu“ po průmyslové činnosti) protistřepinový kryt, který vyklidili a začali předělávat na bydlení. Šlo o velmi malou místnost s „předsíňkou“, z níž udělali kuchyňku. Všechny jejich věci ve sklepě však byly rozkradeny, začínali zcela od nuly.

 

Bydlení si svépomocí zútulnili a zařídili; vybílili, sehnali postele, nádobí, kamínka na dřevo atd. Bydlení v přírodě jim přinášelo uspokojení a klid od civilizace a „městské džungle“. Žili poklidný život, stranou od lidí, spolupracovali s úřady, přivydělávali si brigádami.

 

V r. 2016 na domluvu a pomoc příbuzných se přestěhovali na ubytovnu ve městě. Po několika měsících se však dostavila nespokojenost. Na ubytovně byl neustálý hluk, hádky mezi obyvateli, a především plíseň v místnosti a nepříjemný hmyz. Museli se větší části svých věcí zbavit a znovu začínali od nuly. Zhruba po 2 letech se raději vrátili zpět do svého „domečku“ v přírodě.

 

Žijí poklidným životem, mají se rádi. Jsou spolu po celou dobu, vzájemně si pomáhají. Přestáli i těžké momenty, např. když v „domečku“ zastihla partnera klientky mozková mrtvice.

 

Přes všechny životní útrapy zůstávají optimističtí, jsou aktivní a mají chuť do života. Starají se spolu o psího nalezence, chodí s ním na procházky. Hospodaří šetrně a s rozmyslem. Nechodí do hospody, nekouří. Rádi sledují dokumenty o přírodě nebo o historii, luští křížovky, zavařují. Partner klientky si rád zajde na ryby; užívá si ticha u vody.

 

Poskytnutý byt se jim líbí, jsou v něm spokojeni. V domácnosti panuje dobrá nálada a přátelská atmosféra.