Příběh paní Štěpánky

Po úmrtí partnera bydlela se třemi dětmi v pronajatém bytě, ale měsíční nájem 19 000 Kč nebyla jako samoživitelka schopná platit. Jediným řešením byla ubytovna (kouřem páchnoucí špeluňka s tmavými místnostmi a malými okny a se sociálním zařízením v jiném patře). Tato ubytovna ale byla vedena jako rodinný dům, takže paní Štěpánka neměla nárok na žádnou podporu (příspěvek na bydlení apod). Nájem signifikantně přesahující deset tisíc platila pouze ze svého platu.

V době vrcholící pandemie covid-19 jí nejmenovaný úředník úřadu práce při žádosti o dávku hmotné nouze řekl, ať jde doplňovat zboží do některého ze supermarketů a nechodí k němu žebrat (totožnost úředníka známe).

Díky pomoci zainteresovaných jednotlivců (Nora Fridrichová, Eva Benešová) se pro tuto paní podařilo sehnat bydlení v sociálním bytě Arcidiecézní charity. Sociální pracovnice charity nyní paní Štěpánce pomáhají s žádostmi o dávky, které mohou celé rodině výrazně usnadnit návrat do běžného života.

Byť se na pomoci této paní podílel Fond dostupného bydlení jen nepřímo a okrajově, i tak z toho máme z obrovskou radost!